Maximilian Grabner (2. října 1905, Vídeň – 28. ledna 1948, Krakov) byl za 2. světové války velitelem politického oddělení gestapa v koncentračním táboře Osvětim-Březinka, díky čemuž úzce spolupracoval a byl podřízen Hlavnímu říšskému bezpečnostnímu úřadu RSHA v Berlíně. Po skončení války byl v polském Krakově odsouzen k trestu smrti.

Grabner se se narodil ve Vídni a po anšlusu Rakouska v roce 1938 se připojil k SS. Poté se stal členem gestapa a později přímo jeho velitelem ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Měl velkou moc a byl plně zodpovědný za smrt mnoha tisíců lidí, sám se pak aktivně účastnil plynování Cyklonem B či střílení vězňů u popravčí stěny, ve kterém mu ochotně asistoval především pověstný zabiják Gerhard Palitzch. V roce 1943 se však šéfovi SS Heinrichu Himmlerovi nelíbil unik informací o vraždách, které se dostaly k Polákům a Spojencům, a Grabner byl na podzim roku 1943 odvolán. Uškodilo mu navíc i to, že se neoprávněně obohacoval na majetku vězňů, což zjistilo vedení SS během svého vyšetřování v Osvětimi. Grabner byl poté postaven před policejní a SS soud ve Výmaru a obviněn, vyšetřování však nebyl ukončeno. Poté se vrátil zpět ke gestapu do Polska, a to v Katovicích a také Vratislavi. Na konci války se mu podařilo zmizet zpět do rodného Rakouska, tam však byl v srpnu 1945 Spojenci zajat a na rozdíl od mnoha jiných zajatých velitelů Grabner přiznal, že věděl o zabíjení v plynových komorách. V Osvětimském procesu v Krakově (spolu například s Arthurem Liebehenschelem či Josefem Kramerem) byl pak odsouzen za účast na vraždách a zločinech proti lidskosti k trestu smrti oběšením, rozsudek byl vykonán v lednu 1948.

Na Grabnera rovněž sváděli vinu někteří bývalí dozorci souzení ve Frankfurtu v 60. letech po válce (během tzv. Frankfurtského procesu), svou však nechtěli přiznat. Jeden z nich například uvedl: “O tom nic nevím, odpovědný byl Grabner.“

Jeden z mála vězňů Sonderkommanda, kteří válku a Osvětim přežili, pak po válce na Grabnera vzpomínal slovy: "Vzpomínám, jak se kápo Mietek obrátil na Grabnera se žádostí, aby mu přidělil na práci dalšího vězně, protože jeden z naší skupiny umřel. Grabner mu odpověděl, že jeden přírůstek mu dát nemůže a že musí ubít ještě čtyři Židy, pak mu jich dá rovnou pět nových. Zeptal se přitom Mietka, čím vězně bije. Mietek mu ukázal obušek. Grabner tehdy popadl železnou tyč a vysvětlil Mietkovi, že má bít vězně právě takovou tyčí."

Někteří svědkové, kteří válku přežili, vzpomínali také na to, že Grabner byl jedním z těch, co vězně před krematorii uklidňovali větami jako: "Postavte boty těsně vedle složených šatů, abyste je po koupeli opět našli." "Zda je voda teplá? Samozřejmě!" "Jaké máte povolání? Obuvník? Nutně potřebujeme, hlaste se potom ihned u mne!" Samozřejmě to byla jen zástěrka, aby se vězňové před brzkou smrtí chovali co nejklidněji.

Slovenský vězeň Filip Müller, který přežil válku a Grabnera osobně rovněž potkal, pak po válce vzpomínal, že Grabner byl také jedním z těch, co před plynovými komorami lidi jdoucí na smrt falešně uklidňoval: ,,Na prvním místě se musíme postarat o vaše zdraví. Proto musíte nejdříve pod sprchu. Až se vykoupete, dostane každý talíř polévky."

________________________________________________________