Norimberské zákony se někdy označují také jako Norimberské rasové zákony - rasové z toho důvodu, že jsou to rasistické a převážně protižidovsky zaměřené zákony. Byly vyhlášeny 15. září roku 1935 v německém Norimberku.

Vyhlášením těchto zákonů se ještě více omezila svoboda části německého obyvatelstva – ještě více, než ji předtím omezila opatření vyplývající z tzv. podřizování jednotné linii, kdy tato opatření se v podstatě nesla v duchu známého hesla „Jeden národ, jedna říše, jeden Vůdce.“

Za norimberské zákony se obvykle považují dva hlavní, a to zákon o říšském občanství a tzv. zákon o ochraně německé krve a německé cti. K prvnímu zákonu bylo navíc vydáno tzv. nařízení k zákonu o říšském občanství.

1. zákon, tedy zákon o říšském občanství, převážně zbavoval říšského občanství každého, kdo nemohl prokázat „árijský“ nebo „druhově podobný“ původ. Zároveň se tyto osoby, tedy Židé a osoby „neárijské“ krve ( např. Romové ), stali pouhými státní příslušníky bez plných politických práv.

2. zákon, tedy zákon o ochraně německé krve a německé cti, převážně zakazoval sňatky a veškeré mimomanželské styky, tedy jakýkoliv sexuální styk mezi Židy a státními příslušníky německé nebo „druhově příbuzné“ krve. Rovněž zakazoval Židům možnost zaměstnávat ve své domácnosti státní příslušníky německé nebo „druhově příbuzné“ krve mladší 45 let a zakazoval i Židům vztyčovat říšské a národní vlajky a užívat říšské barvy. Užívání židovských barev bylo naopak dovoleno. Kdo porušil paragraf o zákazu sňatků, měl být potrestán káznicí, kdo porušil zákaz o mimomanželském styku, měl být potrestán káznicí nebo vězením, a kdo porušil paragraf o užívání vlajek a barev, měl být potrestán pokutou, vězením nebo oběmi způsoby.

Co se týče nařízení k zákonu o říšském občanství, bylo přesně stanoveno, kdo má být považován za Žida nebo židovského „míšence“. Norimberské zákony se přímo v Německu týkaly přibližně půl miliónu Židů.

Norimberské zákony byly mezi Němci poměrně populární – samozřejmě kvůli svému obsahu, ale také proto, že zavedly pevný řád a absolutní jasnost. Přesto o několik let později - během války – tento původně pevný řád způsoboval nemalé problémy v určování „míšeneckého“ původu – mnohdy bylo velkým problémem určit, zda-li je daný státní příslušník podle svého původu už židovským „míšencem“ či nikoliv.

Co se týče jejich autora, právnicky je vytvořil Hans Globke, který zastával na ministerstvu vnitra funkci ministerského rady. (Pro zajímavost: Hans Globke byl od roku 1953 státním tajemníkem kancléře Konrada Adenauera. Později byl však za spoluvytváření protižidovských zákonů souzen.)

Norimberské zákony by rovněž byly radikálnější, kdyby se neblížily olympijské hry v Berlíně a kdyby neměl říšský ministr Schacht hospodářství pochybnosti, zda rychlejší a radikálnější postup vůči Židům nebude na obtíž německé ekonomice.

Později byly tyto dva hlavní norimberské zákony doplňovány o další, podle kterých Židé např. nesměli navštěvovat divadla či kina, mohli nakupovat jen v určitých hodinách či museli být označováni nápisem JUDE nebo žlutou šesticípou hvězdou.

Platnost Norimberských zákonů byla automaticky rozšiřována i na území obsazená Německem – v Protektorátu Čechy a Morava je ale nezavedla naše vláda, jak se někdy mylně uvádí, nýbrž říšský protektor. Co se týče počtů Židů, kterých se tato opatření na našem území týkala, bylo jich okolo 100 000-120 000.

Přílohy:

Tabulka definující původ Židů a židovských „míšenců“: